1. ročník – 29. září 1929

První závod o Zlatou přilbu se konal bez mezinárodní účasti za účasti 15 tisíc diváků. Z původně 52 přihlášených jezdců jich startovalo 39 v pěti kategoriích. V rozjížďce strojů do 250 cm3 startoval i ředitel závodu Adolf Trnka a František Hladěna. Zvítězil Zdeněk Pohl na stroji Indian 750 cm3, před Robertem Uvírou a Josefem Hájkem.



Zdeněk Pohl

(1907 - 1986)

Patřil k průkopníkům ploché dráhy u nás. Krátce po svém vítězství na Zlaté přilbě přešel z motocyklů na závodní automobily. S J. K. Lobkovicem založili první profesionální stáj u nás. Jezdil na vozech zn. Bugati a Škoda Rapid, startoval v mnoha světových závodech, např. na Velké ceně Německa (1. místo), v Rallye Monte Carlo (2. místo), zvítězil v soutěži ceny Malé dohody a dalších. Po dvou těžkých haváriích v roce 1937 na okruhu v Brně a v roce 1947 v Praze se se sportovní kariérou rozloučil. V roce 1969 mu byl udělen titul zasloužilý mistr sportu.







František Hladěna při startu v 1. Zlaté přilbě. Adolf Trnka při startu v 1. Zlaté přilbě.

Alois Matyáš na stroji BMW 500 cm3. Na startu.




2. ročník – 31. srpna 1930

se konal již za mezinárodní účasti jezdců z Jugoslávie, Rakouska a Německa. Kvalifikační rozjížďky byly zvýšeny na 10 kol, byla zavedena společná kategorie pro stroje nad 500 cm3. Pro vyplnění přestávky před finálovým závodem byl uspořádán závod sidecarů, tzv. memoriál Otty Resche. Ve finále měli závodníci pro rozlišení oblečeny barevné haleny a potahy na přilby. Zvítězil Josef Antun Štrban z Jugoslávie na stroji BSA Special 500 cm3, 2. místo získal Hans Hieronymus z Německa, 3. místo Míťa Vychodil z ČSR.



Josef Antun Štrban

(1904 - 1946)

Pocházel ze Zábřehu, kde také poprvé závodil na motocyklu. Vedle domácích závodů se zúčastnil i mnoha zahraničních, mj. Velké ceny Budapešti (3. místo) a Velké ceny Rakouska (1. místo). Nejvíce si cenil Zlaté přilby ČSR. V tomto závodě startoval ještě v roce 1932, kdy získal 3. místo. Po ukončení aktivní činnosti se věnoval svým obchodním zájmům.



 


Vítěz Antun Štrban s Josefem Uroićem.

Depo motocyklů pod tribunou.

Příprava ke startu.



3. ročník – 6. září 1931

byl poznamenán deštivým počasím, i přesto jej navštívilo 40 tisíc diváků, kteří měli možnost sledovat 50 závodníků z 6 států. Nejrychlejší v rozjížďkách byl Dán Sörensen, ale v hlavním závodě havaroval. Zvítězil německý závodník Rudi Klein na stroji Rudge 500 cm3, druhý skončil Josef Riha z Rakouska, třetí Antun Uroić z Jugoslávie. Pátý skončil slavný konstruktér Jawy Georg Pattchet na Jawě 500 cm3.


Rudi Klein

zvaný rudý ďábel, pocházel z dobře situované rodiny, proto se mohl sportu věnovat pro zábavu, ne pro obživu. Jako první z německých jezdců pokořil hranici 110 km/h, byl držitelem mnoha traťových rekordů po celém Německu. Jezdil silniční i automobilové závody. Za své úspěchy byl poctěn mnoha cenami, např. Zlatým motocyklem, zlatým sportovním odznakem a dalšími.










Slavnostní zahájení za účasti Pohla a Štrbana. Niels Sörensen zvaný „létající Dán“
u svého Rudge 500 cm
3.
Letmý start






4. ročník – 25. září 1932

Závod navštívilo 53 tisíc diváků, z Prahy do Pardubic byl dokonce vypraven zvláštní vlak. Byla zrušena kategorie motocyklů nad 500 cm3 a nově zavedena kategorie do 175 cm3. Poprvé se v závodu představil tovární tým Jawy v čele s konstruktérem G. Pattchetem. V závodě startovalo 53 jezdců z 13 zemí. Závodníci ve finále byli odlišeni již jen podle kubatur barevnými povlaky na přilby, zahraniční závodníci měli trikolóru na rukávu, domácí závodníci zelený pásek. Zvítězil Hans Mayer z Rakouska na nejslabším stroji DKW 175 cm3, druhý dojel Hans Winkler z Německa, třetí J. A. Štrban z Jugoslávie.


Hans Mayer

Majitel kavárny ve Vídni, startoval ve Zlaté přilbě celkem třikrát, podruhé, v roce 1932 zvítězil. Bylo to v historii poprvé a naposled, kdy zvítězil nejslabší stroj. Vedle pardubického vítězství si Mayer cenil i Zlatého vavřínového věnce z Loun. O jeho umění svědčí, že v roce 1936 dvakrát porazil slavného Herrmanna Gunzenhausera.



 



Nástup závodníků. Georg Pattchet, vedoucí Jawa týmu, kde startovali
i naši závodníci Brand a Herrmann.
Hans Winkler z Německa obsadil 2. místo.






5. ročník – 1. října 1933

V tomto ročníku padlo několik rekordů: přihlásilo se 131 jezdců z 18 zemí (startovalo jich 74), závod navštívilo 70 tisíc diváků, kteří již nesměli dovnitř dráhy. Byl snížen počet kol v rozjížďkách i finále na 7, nejsilnější třída zvýšena do 600 cm3. Ve finále, kam postoupilo 11 závodníků, kralovali Němci: zvítězil Hans Walter Buttler na stroji Rudge 600 cm3, druhý dojel Erich Bertram a třetí Hans Winkler. Dekorováni byli v lóži nové tribuny.


Hans Walter Buttler

začínal jako automechanik u Fuchse. Největších úspěchů dosáhl na strojích Rudge a J.A.P. K jeho největším úspěchům patří vedle zisku pardubické zlaté přilby i Zlatá přilba Německa, Modrá stuha Bavorska. Do roku 1952 jezdil nejen všechny typy ploché dráhy, ale i motokros. Za své úspěchy v motorismu obdržel mj. zlatý odznak ADAC, odznak DMW a Zlatý vavřínový list. V roce 1959 založil jezdeckou školu a věnoval se výchově mládeže. V osmdesátých letech převzal její vedení syn Walter.






Buttler, Winkler a Bertram po slavnostním dekorování.  Erich Bertram na startu (č. 9). Start finálové jízdy.

Dán Niels Sörensen zakončil tímto závodem svou kariéru. Pohled na závodiště z tribuny.



6. ročník – 2. září 1934

Za mimořádně deštivého počasí přišlo 40 tisíc diváků, aby sledovali 72 závodníků z 12 států. Zakoupené vstupenky byly slosovatelné o tři motocykly Jawa 175 cm3. Tento ročník poznamenala tragická událost, kdy při rozjížďce strojů kategorie do 250 cm3 zahynul holandský závodník A. B. Poldevaart. V závodě zvítězil Holanďan Gerrit van Dijk na motocyklu JAP Eysink 600 cm3, druhý skončil Hermann Gunzenhauser z Německa, třetí Arend Hartman z Holandska.


Gerrit J. van Dijk

byl jedním z nejslavnějších holandských závodníků. Na Zlaté přilbě startoval v letech 1934 – 1938 a poté ještě po válce v r. 1949, kdy se umístil na 3. místě. Trofej, kterou získal v r. 1934 mu bohužel byla ukradena a pátrání po ní bylo neúspěšné. G. van Dijk si na vlastní náklady nechal v roce 1937 v Pardubicích zhotovit přesnou kopii.







Václav Liška a Hugo Rosák (nejmladší a nejstarší závodník)
předali A. B. Poldevaartovi věnec pro uctění památky
krajana van der Pluyma, který zahynul na Velké ceně Belgie.
Gerrit van Dijk na startu. Smrtelně raněný Poldevaart.





7. ročník – 15. září 1935

Před zraky 40 tisíc diváků startovalo 53 jezdců z 12 států. Ve všech rozjížďkách byli jasnými favority Němci a Rakušané. Finále poprvé dokončili všichni jezdci, vítězem se stal Němec Hermann Gunzenhauser na stoji Jawa 600 cm3, druhé místo rovněž obsadil Němec Erich Bertram, třetí místo získal Leopold Killmeyer z Rakouska. Závod byl prvním velkým úspěchem strojů továrny Jawa - v první čtveřici se umístily 3 stroje. Tři stroje Jawa 175 cm3 byly připraveny pro výherce slosovatelných vstupenek.




Vítěz 7. Zlaté přilby Hermann Gunzenhauser,
který v tomto závodu vytvořil tři nové traťové rekordy.






Zaplněné parkoviště Finálový start 7. Zlaté přilby. Na trati.





8. ročník – 27. září 1936

Kvůli deštivému počasí přišlo jen 30 tisíc diváků, na startu se představilo 66 jezdců ze 14 zemí. Na trofeji se poprvé objevil státní znak, poprvé byla vítězi udělena cena prezidenta republiky a nejlepšímu domácímu závodníkovi cena předsedy vlády. Také tentokrát byla vstupenka slosovatelná o tři motocykly Jawa. Vítězem se stal Hermann Gunzenhauser na stroji Jawa 500 cm3, který jako první dokázal své vítězství zopakovat. Druhý skončil Hans Buttler, třetí Erich Bertram.


Hermann Gunzenhauser

(1911 - 1984)

byl jednou z největších postav předválečné ploché dráhy - absolvoval vítězně přes 700 závodů. V Pardubicích startoval poprvé v roce 1934 a obsadil 2. místo. Po tomto úspěchu se stal továrním jezdcem Jawy, pro kterou získal mnoho trofejí, mj. dvě Zlaté přilby v Pardubicích. Z trofejí nemá jedinou, zapůjčil je Jawě v roce 1938 na výstavu v Praze, kde po příchodu okupačních vojsk záhadně zmizely. Do Pardubic se vrátil ještě v roce 1962 jako mechanik německého závodníka Josefa Seidla.









H. Gunzenhauser, vzadu F. Juhan. S hákovým křížem
na rukávu místo trikolory Němci jezdili od roku 1934.
Franta Juhan se svým strojem Jawa 250 cm3.


Vítězové 8. ročníku - Gunzenhauser,
Buttler a Bertram.
Cena národů (křišťálový pohár),
věnovaná vítězi městem Hradec Králové.




Zhoršující se hospodářská situace neumožnila uskutečnit 9. ročník v roce 1937. Pardubice do té doby neměly vlastní autoklub. V roce 1936 byl založen Český autoklub Pardubice a odkoupil od hradeckého klubu za 75 tisíc Kč právo pořádat závod o Zlatou přilbu v Pardubicích. Nový organizační výbor se snažil ukázat se v nejlepším světle: vydal propagační brožuru ve čtyřech jazycích, program zaručoval slevu 400,- Kč na koupi motocyklu Jawa, součástí byla i věcná loterie.




9. ročník – 4. září 1938

Z politických důvodů se neúčastnili Němci, Rakušané, Maďaři a Švýcaři, startovalo jen 43 závodníků ze 7 zemí, podpořilo je 35 tisíc diváků. Závod doznal i dalších změn: bylo zrušeno nulté kolo se sidecarem a letmý start, každá jízda se startovala z místa s motory v chodu, každá třída měla ještě opravnou jízdu. Byla zrušena nejslabší třída motocyklů do 175 cm3. Program byl slosovatelný o dva motocykly Ogar, ČZ a soupravy pneumatik Baťa. Zvítězil čs. závodník František Juhan na Jawě 600 cm3, druhý dojel Václav Stanislav, třetí Jan Lucák. Konání dalších ročníků znemožnila válka.


Franta Juhan

(1914 - 1992)

všestranný sportovec a motocyklový závodník, kromě ploché dráhy jezdil úspěšně i ostatní motocyklové disciplíny. V roce se stal 1933 továrním jezdcem Jawy. Startoval ve všech ročnících Zlaté přilby, kromě této trofeje získal ještě např. dvě Křišťálové přilby v Jihlavě, zvítězil třikrát na Strahově, na dlouhé ploché dráze v Rotterdamu, ale i na Šestidenní ve Walesu v kategorii sidecarů a Šestidenní ve Zlíně. Po roce 1948 emigroval a usadil se v Kanadě, kde vlastnil prodejnu a servis motocyklů.








Slavnostní zahájení s jízdou dragounů
8. vojenského pluku.
Franta Juhan při dekorování zlatou přilbou. Lucák, Steiner a Beneš
při slavnostním nástupu.




Válečná léta přerušila konání Zlaté přilby v Pardubicích i mnoha dalších sportovních podniků. Nenahraditelnou ztrátou pro AMK byla smrt jednoho ze zakladatelů závodu Františka Hladěny. Podílel se na činnosti odbojové skupiny Silver A, která působila na Pardubicku. Po odhalení a zatčení ukončil život skokem z 3. patra služebny pardubického gestapa. K uctění jeho památky bylo v letech 1945 - 1973 uspořádáno 6 ročníků plochodrážních závodů s názvem „Memoriál Františka Hladěny“.






Nedostatek finančních prostředků a bombardováním zničené závodiště způsobilo, že závod byl obnoven až dva roky po válce, v roce 1947.

V katalogu a ve výstavě byly použity fotografie Evžena Báchora, Jana Janů, Milana Křička a archivu VČM v Pardubicích.

Zpět