22. ročník - 27. září 1970

V tomto ročníku se poprvé jelo 32 jízd s 32 jezdci, zrušeny byly opravné jízdy a umísťovací finále. Více než 13 tisíc diváků mělo naposledy možnost vidět v Pardubicích trojlístek Fundin - Briggs - Mauger. Náladový Fundin opět nenastoupil do semifinálové jízdy, která za účasti Olsena a Maugera nepostrádala napětí. Podobná situace se odehrála i ve finále, kde zvítězil dánský závodník Ole Olsen před Miloslavem Vernerem a Vladimírem Gordějevem ze SSSR.

Ole Olsen

(1946)

Nejslavnější jezdec v celé historii Zlaté přilby, zvítězil sedmkrát: v letech 1970, 1971, 1972, 1975, 1977, 1979 a 1980. V Pardubicích startoval celkem třináctkrát, poprvé v roce 1968. S plochou dráho začal v r. 1964 v Dánsku, o rok později startoval v Anglii. Ve své vlasti se stal dvanáctkrát mistrem na krátké ploché dráze a šestkrát na dlouhé. K dalším úspěchům patří čtyři tituly mistra světa jednotlivců a jeden v soutěži dvojic. Jezdil na Jawě, v roce 1981 odešel z pozice továrního jezdce n. p. Jawa a přešel na značku Weslake. Zasadil se o rozvoj popularity ploché dráhy v Dánsku, věnuje se výchově mladé generace a propagaci ploché dráhy. Dnes působí jako ředitel Grand Prix na ploché dráze.





Milolsav Verner, Olsen a Gordějev
na stupních vítězů.
František Ledecký a Nor O. Jean.      Ove Fundin a Barry Briggs.


 

23. ročník - 19. září 1971

V závodě se představilo šest světových finalistů včetně čerstvého mistra světa Ole Olsena. Více než 12 tisíc diváků napjatě čekalo na souboj Olsena a Maugera, ale ani tentokrát Maugerovi nepřálo štěstí. Olsenovi se podařilo vyrovnat rekord Gunzenhausera a Plechanova a získal druhou zlatou přilbu. Zvítězil před Australanem Jimem Aireyem a Hansem Jürgenem Fritzem z NDR.



Nyní již dvojnásobný vítěz
Zlaté přilby Ole Olsen.




Na startu. Pětice jezdců v zatáčce - zleva: Weis (NSR), Štancl,
Smirnov (SSSR), Olsen (Dánsko), Klokočka.
  Ivan Mauger.  




24. ročník - 1. října 1972

Mezi hvězdami tohoto ročníku chyběl Barry Briggs, který se zranil ve světovém finále. 12 tisíc diváků vidělo mnoho pádů, z nichž Štanclův ve fotografickém spodobnění obletěl celý svět, Majstrův skončil závažným zraněním. Finále se opět odvíjelo v duchu souboje Olsena s Maugerem, z nějž opět vyšel vítězně Ole Olsen, druhý skončil Ivan Mauger, třetí Georgij Ivanov. Olsen se stal držitelem již třetí přilby. Kromě tradičních cen dostal ještě jednu neobvyklou - štěně pudla zvané Era.



„Olsen vyinkasoval vše“, psaly druhý den noviny.



Stále druhý Ivan Mauger.   Plechanov chytil zbloudilého zajíce,
který se omylem dostal na trať.
Milan Špinka, Miloslav Verner
a Zdeněk Majstr.
   




25. ročník - 23. září 1973

Tajné přání pořadatelů, aby v jubilejním ročníku zvítězil čs. jezdec se mělo brzy splnit. Česká televize zde natáčela dokument „Zlatá jubilantka“, mezi čestnými hosty byl i první vítěz Zlaté přilby Zdeněk Pohl. Byla upravena dráha, postaveny nové mantinely, vyrobeny nové vesty. Závod byl opět ve znamení souboje Olsena s Maugerem, ale již v semifinále a poté i ve velkém finále oba porazil Milan Špinka. Po deseti letech v Pardubicích zvítězil český závodník, navíc syn legendárního pardubického plošináře.

Milan Špinka

(1951)

Pardubický rodák, syn legendárního plošináře byl univerzálním jezdcem ve všech disciplínách. Největších úspěchů dosáhl na ledové ploché dráze, kde se stal v roce 1974 mistrem světa. V této disciplíně získal ještě stříbrnou a bronzovou medaili, tři stříbrné medaile z MS dvojic a dva tituly mistra ČSSR v roce 1972 a 1973. Vítězství ve Zlaté přilbě je jeho největším úspěchem na škvárové dráze. Působil v anglických profesionálních klubech Ipswich a Swindon. V roce 1974 se stal zasloužilým mistrem sportu, je držitelem zlatého odznaku n.p. Jawa. Od poloviny 80. let se věnuje trenérské činnosti.





Ivan Mauger, Milan Špinka a Ole Olsen
na stupních vítězů.
Finále. Špinka před Maugerem,
Olsenem a Ivanovem.
  
Nadšený dav zaplavil závodiště.




26. ročník - 22. září 1974

Osmnáct tisíc diváků předpokládalo, že při neúčasti favoritů Olsena, Michanka a Briggse konečně připadne vítězství Maugerovi. Obhájce loňského titulu Špinka skončil v semifinále, ale byl tu ještě Jiří Štancl. Ve finálové jízdě zcela nečekaně předjel Ivana Maugera v poslední zatáčce a zvítězil. Třetí skončil Georgij Ivanov ze SSSR.

Jiří Štancl

(1949)

Nejúspěšnější plochodrážní jezdec naší republiky má na svém kontu dvanáct titulů mistra ČSSR. Ve Zlaté přilbě startoval bez přestávky od roku 1969 až do roku 1985, pětkrát zvítězil, dvakrát se umístil na druhém, třikrát na třetím místě. Sedmatřicetkrát startoval v světových finále, dvakrát se stal vicemistrem světa v dlouhé ploché dráze. Jako jeden z prvních reprezentoval naši republiku v Austrálii, na Novém Zélandu a v USA. Působil v anglické profesionální lize v klubech Coventry a Reading. Je držitelem titulu zasloužilý mistr sportu. V současné době působí jako mechanik a podílí se na vývoji nových typů motorů pro plochou dráhu.







Ivan Mauger, Jiří Štancl a Georgij Ivanov
na stupních vítězů.
Skupina v zatáčce: Holub, V. Verner, Štancl,
Mil. Verner
Na startu.




27. ročník - 5. října 1975

Na tomto ročníku se představila celá galerie elity plochodrážních jezdců: Olsen, Briggs, Mauger, Szczakiel i šestinásobný mistr světa na ledě Kadyrov, který zastoupil za zraněného Michanka. Ivan Mauger měl ve finále opět vynikající start, ale ve třetím kole jej předjel Ole Olsen a zvítězil. Třetí dojel Jiří Štancl. Ostatním hvězdám Briggsovi, Szczakielovi ani Kadyrovovi se nedařilo.




Čtvrtá Olsenova přilba.




Nejen vítězství, ale i pády....   Příprava ke startu. Pohled z tribuny.




28. ročník - 3. října 1976

Ve startovní listině se opět objevila jména čtyř mistrů světa: Briggse, Maugera, Olsena a Michanka. Michanek po kolizi s Olsenem v semifinálové jízdě musel ze závodu pro zranění odstoupit. Do finále se probojovali čtyři domácí závodníci: Štancl, V. Verner, Klokočka a Dryml. Jiří Štancl suverénně zvítězil před Ole Olsenem a Ivanem Maugerem. Stal se prvním Čechem, který zvítězil v tomto závodě dvakrát.



Jiří Štancl s Ivanem Maugerem na stupních vítězů.



Pětice jezdců v zatáčce, vpředu J. Verner (č. 27)
a Angemüller (č. 12).
   Čtveřice jezdců: Michanek (č. 20),
Ivanov (č. 23) a Angemüller (č. 12).
V depu.





29. ročník - 2. října 1977

Silný déšť den před závodem nijak nenasvědčoval tomu, že by mohly být v neděli pokořeny traťové rekordy Fundina a Tomíčka. Silně obsazenému finále vévodil tentokrát Ole Olsen, který zvítězil před Jiřím Štanclem a Alešem Drymlem s časem 1:52,2 a vytvořil tak nový traťový rekord na šest kol. Kromě toho vytvořil i rekord na čtyři kola. Barry Briggs nedokončil finále pro defekt.



Olsen splnil slib, že získá v Pardubicích pět přileb.




Slavnostní zahájení závodu.      Betzl (č. 14) a Rožančuk (č. 23) na trati.
  Do Svítkova přišlo v neděli téměř
19 tisíc diváků.





30. ročník - 1. října 1978

Třicet ročníků Zlaté přilby, padesát let od počátků ploché dráhy v Anglii i u nás, zvučná jména světových závodníků a výborná organizace závodu - to vše přilákalo na svítkovský stadion více než 20 tisíc diváků. Po devíti letech do Pardubic přijeli Angličané v čele s Mikem Lee, který byl považován za jednoho z hlavních favoritů. Briggs a Mauger tentokrát kvůli zraněním a nemoci do finále nezasáhli, Olsenovi neseděla rozmoklá dráha. Zvítězil Jiří Štancl, na druhém místě dojel Mike Lee, třetí byl Ole Olsen. Mezi hosty se objevil Charles Ringblom, zástupce FIM ze Švédska.



I přes nezdařený start Štancl zvítězil.



Trojice vítězů - Štancl, Olsen a Lee. Skupina závodníků: Olsen (č. 7), V. Verner (č. 32),
Dryml (č. 26), Lee (č. 3), Plech (č. 21, Polsko).
 
   Gordějev a Štancl na startu.




31. ročník - 30. září 1979

Závod byl spojen s oslavami padesáti let vzniku Zlaté přilby. Mezi čestnými hosty byli vedle zástupců FIM i někdejší vítězové - Hugo Rosák, Jan Lucák a Antonín Kasper, další tři vítězové Ole Olsen, Milan Špinka a Jiří Štancl mezi startujícími. Šestinásobný mistr světa Mauger skončil v malém finále, ve velkém finále si vedl nejlépe Ole Olsen, který zvítězil před Mikem Lee z Anglie a Jiřím Štanclem. John Davis věnoval pořadatelům LP s písní o ploché dráze, kterou sám nazpíval.



Již po šesté stojí Ole Olsen na nejvyšším stupni,
vlevo Lee, vpravo Štancl.




Čtvrtfinálová rozjížďka – Ross (č. 17), Ondrašík (č. 29),
Dryml (č. 25) a Špinka (č. 31).
Závodníci Davis (č. 1), Dryml (č. 25) a Ondrašík (č. 29)

Štancl sice poslechl, ale Olsen si přilbu vzít nenechal. Vítězové předešlých ročníků: Jiří Štancl, Milan Špinka,
Ole Olsen, Antonín Kasper, startmaršál Ladislav Živný,
Jan Lucák a Hugo Rosák.





Pardubický tým - sedmdesátá léta

V sedmdesátých letech vyrůstá ve Svítkově silná generace závodníků: Petr Kučera - Aleš Dryml - Jiří Jirout a Emil Sova, která s Evženem Erbanem stojí u senzačního triumfu v lize 1978. Vedle nich se zde objevují Miloslav Verner, který přišel z AK Slaný, Bedřich Mareš, František Ledecký, Petr Dejmek, Zdeněk Hakl. Trenérem týmu se stal Rudolf Havelka. Vedle něho zde objevuje po skončení aktivní kariéry v roli trenéra Josef Laštovka, vedoucím plochodrážního střediska byl Karel Pražák. Později tým SVS doplňují např. Stanislav Urban, Václav Verner, Bohumil Brhel, Zdeněk Tesař, Jan Holub či Bořivoj Hádek, z odchovanců se vedle Vratislava Kotka, Josefa Jůzy či Jiřího Šmídy prosazují Zdeněk Schneiderwind, Václav Milík, Vladimír Kalina či Jan Schinágl.



Vítězný tým v Extralize v roce 1978: Jirout, Šmída, Podaný,
Sova, Laštovka, Dryml, Kučera a Erban (na motocyklu).
Rudolf Havelka v kvalifikačním závodě o účast
v Extralize v roce 1971 přivedl AMK ZP Pardubice mezi elitu.
Poté skončil svoji aktivní kariéru a začal předávat své zkušenosti v roli trenéra.



Evžen Erban (1945)

Dnešní předseda AMK Zlatá přilba Pardubice byl tehdy kapitánem týmu. Po svém těžkém zranění v roce 1979 se k ploché dráze vrátil jako trenér. Aktivně působil u italského národního týmu, VTJ Racek Pardubice a u státní reprezentace Československa. V současnosti je také jedním z majitelů světoznámé továrny vyrábějící v Divišově plochodrážní motocykly.


Aleš Dryml (1953)

Jezdec s vynikající reakcí dokázal po skončení aktivní kariéry ve které vybojoval dvě stříbrné medaile v mistrovství světa na dlouhé ploché dráze, další medaile přidal v soutěžích družstev a několik dalších titulů vybudovat jeden z nejlépe fungujících profesionálních plochodrážních týmů. Muž který dokáže být šéfem týmu, ale i nepostradatelným mechanikem přivedl k ploché dráze své syny Aleše a Lukáše.


Jiří Jirout (1953 – 2000)

Skvělý ledař, který v roce 1979 dokázal vybojovat stříbro v mistrovství světa na ledové ploché dráze družstev. Po skončení aktivní kariéry i on zůstal u ploché dráhy a v roli mechanika. Kromě toho, že pomáhal mnoha naším jezdcům, přivedl k účasti v elitní Grand Prix svého syna Mariana.


Emil Sova (1954 – 1999)

Byl úspěšným jezdcem na klasické i dlouhé ploché dráze, uměl jezdit i na ledové ploché dráze. Byl účastníkem světového finále na klasické ploché dráze v USA a na dlouhé ploché dráze. V roce 1978 obsadil v závodě o Zlatou přilbu 5. místo. Svou kariéru skončil v roce 1986.


Petr Kučera (1953)

Nenápadný jezdec, který patřil mezi naši špičku, v roce 1975 byl dokonce vicemistrem Československa za Jiřím Štanclem.


Roman Podaný (1957)

Junior týmu, pro kterého byl zisk titulu v roce 1978 největším úspěchem kariéry.


Jiří Šmída (1957)

Druhý junior týmu, také on ziskem titulu v roce 1978 dosáhl největšího úspěchu své kariéry. Dnes jej potkáme v roli fotografa a spolu se svým otcem Jiřím patří ke skupině nadšenců podporující plochodrážní sport. Podílel se i na záchraně dlouhé ploché dráhy v Mariánských Lázních.


Josef Laštovka (1943)

Trenér pardubického plochodrážního klubu. Je podepsán nejenom pod všemi tituly pardubických plochodrážníků od roku 1974, kdy nastoupil do své funkce, ale také pod úspěchy státní reprezentace kterou vedl od devadesátých let až do roku 2006. Patří mezi nejúspěšnější trenéry naší plochodrážní historie. Za jeho největší úspěch považován zisk stříbrné medaile ve finále MS družstev v roce 1999.


V katalogu a ve výstavě byly použity fotografie Evžena Báchora, Jana Janů, Milana Křička a archivu VČM v Pardubicích. 

Zpět